4.7. úterý
Ráno autem s Martinem Pstrašem a Marcelem do Katowic, vyzvedli nás ve tři ráno na Sládkové.
Martin mířil o hodinu dřív jiným letadlem pracovně do Anglie, Marcel se vrátil s autem do Ostravy.
Na letiště jsme přijeli asi ve čtyři, přebalili do jednoho odbaveného batohu, náš odlet byl 6:50
Katowice – Kutaisi
Wizzair
Číslo letu W61281
06:40 – 12:00 (3h 20m)
Cena letenky 9188,-, dvě osoby, jedno 26kg zavazadlo (stačilo by i 20kg, rozdíl mezi 20kg a 26kg 44PLN)
Přílet na Kutaisi Airport v 12:30, v bankomatu jsme vyměnil místní peníze (300GEL). Pozeptal jsem se na možnost dopravy autobusem u přepážek obou nejvýznamnějších autobusových společností – obě nás poslali na taxík.. Před letištěm na silnici Jolka mávla na první bílou dodávku (maršrutku) a v 13:10 jsme jeli za 4GEL/os do Kutaisi, asi půl hodiny..
Maršrutka přijede k vlakovému nádraží “Kutaisi 2” (odkud asi žádné vlaky nejezdí), to je centrální bod různých městských i dálkových autobusů. Koupili jsme si na zítra ráno lístek do Mestie (40GEL/os) a vydali se hledat prodejnu Silknet/Geocel se SIM kartami. Na adrese kterou jsem měl poznamenanou v mobilu prodejna nebyla a nikdo takovou neznal (na internetu jí mají špatně umístěnou na mapě) . Bez internetu v mobilu jsme moc dalších možností neměli, tak jsme se vydali hledat ubytování – Davitashvili Street offline mapy.cz neznají, ale cestou jsme narazili na zastrčenou hospůdku, kde jsme se občerstvili a při odchodu nám jeden místní nabídnul pomoc. Naložil nás do svého auta a po chvíli hledání jsme to našli – bez něj tam možná bloudíme ještě teď..
Ubytování
Beradze VP, 30 Davitashvili Street, 32GEL
jedna noc, 4.-5.7 (kvůli předpovědi počasí, na konci týdne mělo začít pršet)
https://www.booking.com/hotel/ge/art-house-kutaisi.en-gb.html
Já jsem se vydal pro SIM kartu na druhou uloženou adresu, asi 4km směrem do centra. Prodejnu na Tamar Mepe St. #22 jsem po drobném hledání našel a slečna mi za 17 Lari (144,-) nabídla 6GB dat na měsíc a spoustu lokálního volání. Pořídil jsem to pro naše dva telefony a byli jsme zase součástí světa..
SIM karty
Silknet/Geocel
https://silknet.com/en/personal/geocell/internet-packages/135
https://silknet.com/en/footer/service-centers
Navečer jsme se vrátili do osvědčené hospody, příjemně pojedli a popili (pivo za 2.5 Lari), vzpomněli si při diskusi s naším místním zachráncem na ruštinu. I místní gruzínské brandy bylo výborné.. a před jedenáctou už jsme byli v lůžku.
5.7. středa
Z penzionu jsme vyrazili v 8:00 na nedalekou křižovatku, za chvíli jela nějaká maršrutka, která jela “samozřejmě” na nádraží k autobusu do Mestie (asi za Lari na osobu)
Bus do Mestie už byl připravený a skoro plný, v 8:30 jsme odjeli na 210km dlouhou cestu. V polovině byla půlhodinová přestávka na občerstvení (Kubdari House), v půl druhé jsme přijeli do Mestie.
Občerstvení v hospodě Vichnashi 13:30 – 15:20, přesun na ubytováni (16:00)
Ubytování
Bees Guesthouse, Chartolani st. 18, 40GEL
https://www.booking.com/hotel/ge/bees-guesthouse.en-gb.html
Po vybalení jsme vyrazili na okroužek na kopec nad Mestií (Mestia Cross), 4h, 17:30 – 21:00
Nad křížem je bouda kde místní domorodec prodává vychlazené nápoje, po občerstvení a prohlídce rozhledny u kříže jsme sešli zpět do Mestie, v hospodě Shiola jsme pojedli (21:00-23:00) a šli na ubytování (Bees Guesthouse 23:30)
Mestia – Mestia Cross – Mestia
https://en.mapy.cz/s/notutuvapu
Terasa boudy nad křížem
Pohled z terasy Bees Guesthouse
6.7. čtvrtek
Mestia – Chvabiani
20.4km, 1100/480
https://en.mapy.cz/s/marumokeso
Odchod z ubytování Bees Guesthouse v 9:30, přes nákup ve Sparu (voda, brandy, drobné pečivo) jsme vyrazili na první úsek treku Mestia – Ushguli
Cestou je zajímavé místo – stará rozbořená restaurace s rozhlednou
https://en.mapy.cz/turisticka?source=osm&id=1171770449&x=42.7672555&y=43.0490919&z=16
Na vyhlídce do údolí Mulakhi/Zhabeshi jsem poprvé viděli Rebeku s Alexem – dvojici z Dánska/Chile, která putovala už několik týdnů a další měli před sebou. S nimi jsme se pak potkávali opakovaně až do Ushguli.
Po cestě na Zhabeshi byl domek s nabídkou jídel a nápojů, neodolali jsme a vstoupili. U nich doma v kuchyni jsme si objednali kačapuri, salát, nějaké pivo a domácí limonádu. Paní nám donesla i sýr a zákusky. Pan domácí přijel se zásobou místní minerálky, prý nejlepší na světě. Placení proběhlo jak je asi v Gruzii zvykem – paní chvíli počítala a vyšlo jí přesně 40 Lari – to se nám po cestě stalo ještě několikrát – ať je to cokoli, stojí to 40 nebo 50.. poměr cena/výkon ale výborný. Domácí, když si s náma mohl povídat rusky, pookřál – mladí už rusky nemluví – a mezi řečí nám poradil jinou cestu na kopec, mimo Zhabeshi.
Pokračovali jsem přes řeku na Chvabiani, zatím co Jolka odpočívala na cestě, našel jsem v Chvabiani obchod/bufet, kde místní trávili volný čas – a podle toho vypadali.. například jsem se tam dozvěděl od velmi starého pána, kam až za druhé světové němečtí vojáci došli a odkud se s nepořízenou vraceli..
Po náročném výstupu na kopec nad údolím jsme došli na plácek, kde už rozbalovali stan Rebeka s Alexem. Postavili jsme si stan o kousek dál, odsledovali západ slunce nad Ušbou a večer s nimi strávili u ohýnku.
západ slunce nad Ušbou
7.7. pátek
Chvabiani – Adishi – Adischala river
15km 520/460 10h
https://en.mapy.cz/s/lanufajogo
Ráno jsme uvařili kafe, usušili a sbalili stan, v potůčku se krátce opláchli a vyrazili zdolat zbytek kopce. Nahoře je lanovka, pod ní stojí bufet “Mountain Cafe-Bar”, bylo otevřeno, tak jsme neodolali. Po občerstvení následovalo 200m stoupání pod lanovkou, kousek od odbočky je malá budka (Tkharpel Hut Cafe) s nápoji a plackami – tomu se odolat taky nedá.
Po dalším klesání je pěkná vesnička Adishi, po prohlídce jsme našli další občerstvovnu, chvíli po nás do ní dorazila i Rebeka s Alexem. Z Adishi je to pak podél řeky 5km k brodu, tam jsme chtěli přespat.
Adishi
Vybrali jsme si krásný plácek a postavili stan. Bohužel na stejném místě pobývají i koně, kteří přes den převážejí turisty přes řeku – a ti si na stejné místo dělali nárok taky. Rozžvýkali Jolce nehlídané triko, snařili se neúspěšně pozřít i termosku a šňůry od stanu. Zkusil jsem s jedním koněm vyjednávat – výsledkem bylo, že mě kousnul a vyjednávání mě přešlo. Stan jsme sbalili a přesunuli se mezi ostatní – Alexovi a Rebece a čtveřici mladých Turků. S “našimi parťáky” jsme poseděli u ohně, Alex navařil nějakou svojí specialitu ze spousty zeleniny a jednoho vajíčka, něco jsme popili a šli spát.
8.7. sobota
Adischala river – Chkhunderi Pass (2722 m) – vyhlídka (2811) – Khalde – Iprari – Lakhori – Davberi
18km 760/1070 6:40
https://en.mapy.cz/s/lumudesoka
Celou noc drobně ale trvale pršelo, večer byla řeka rozvodněná hodně a ráno to nebylo zase o moc lepší. Řeka moc nevypadala, že se dá přejít, natož s plnou náloží na zádech. Turečtí spolunocležníci to vzdali a vrátili se do Adishi, u řeky jsme po ránu zůstali sami. Zkusil jsem cvičný přechod na druhou stranu, proud byl vydatný a voda – vytékající z ledovce – pěkně “osvěžující”. Cvičný přechod skončil neslavně a krátce jsem si poplaval, cesta zpátky byla už lepší. Mezitím se u břehu sešli další cestovatelé a postupně začali řeku zdolávat. Alex přešel, vrátil se pro Rebeku a její batoh a přešli spolu. Já to udělal podobně, na druhém břehu mi Rebeka pro Jolku půjčila svoje mokré boty, vrátil jsem se as Jolkou jsme tok zdolali spolu. Nějakou dobu jsme pak rozehřívali nohy a těla a vyrazili do kopce. Jolka si pochvalovala svoje suché boty, my ostatní jsme jí tiše záviděli..
Zdolávání Adischaly
Na hřeben je to 400 výškových metrů, pak stojí za to udělat si zacházku k vyhlídce – ledovec Zaresho-Khalde a zasněžené kopce kolem něj společně se zelenými a kvetoucími loukami pod nohama je nádhera
Zaresho-Khalde glacier z vyhlídky
Z hřebene je to prudkým svahem dolu k řece (Khaldeschala), podél řeky, do vesnice Khalde, s občerstvenim – a tam už na nás čekala Rebeka s Alexem..
Z Khalde je cesta vysoko nad řekou do Iprari, tam nic zajímavého nebylo, pokračovali jsme na Lakholi. Kousek před vsí nás zastihnul déšť a náhle se objevila budka se stolkem a deštníkem – kolem stolu sedělo pět českých trempů (a jedna trempka), nedalo se nepřidat. Já si objednal pivo a Jolce “něco na zahřátí” – místní brendy. Paní se zeptala jestli chci půl litru, usmlouval jsem to na dvě deci. Paní otevřela dvacetilitrový barel a hrnečkem od kávy přelila dvě deci do skleničky. Placení bylo jako obvykle – 40 Lari. Paní neměla nic k jídlu, přešli jsme kousek do další hospody, dali si jídlo, prohodili pár slov s polskými tuláky a vydali se do kopce na louku, kde jsme na mapě viděli spaní. Samozřejmě už tam byl jeden stan postavený – Rebeka s Alexem..
9.7. neděle
Davberi – Ushguli
11.2km 420/270 6:00
https://en.mapy.cz/s/maguzanaze
Poslední část treku Mestia – Ushguli není příliš zajímavá, je to cesta lesem, bez velých výhledů ale ani převýšení. Na prvním rozcestníku nás došli “známí z bufetu v Khalde” – česká dvojice, za nimi čtveřice rvoucích se psů (tři psi se rvali o jednu fenu). Psy jsme po čase zdědili my, několik kilometrů se nás drželi a rvali se za náma, občas kousek před náma. Na obranu jsem si sebral ztrouchnivělou březovou větev, ale byl jsem rád, že jsem jí nemusel použít – takovou údernou sílu zase neměla. Psi nás při nějaké rvačce předběhli, udělali jsme zastávku a dali jim čas na ústup. Potkali jsme je až u silnice, ale to už mezi námi byl třímetrový násep..
Cesta přijde k vesnici Murkmeli a hned poté je Ushguli. Na mostku přes řeku stáli s batohy češi (kdo jiný – s batohem..) a stopovali cokoli do Mestie. Říkali, že ve vsi není ten den veselo – večer před se místní povzbudili v hospodě a vyrazili autem – cesta vede nad vysokym srázem a pro jednoho to dopadlo nejhůř jak mohlo. Bylo to ve vsi poznat – některé hospody byly otevřené a prázdné, ten den se držel smutek.
Vystoupali jsme na konec vesnice k našemu ubytování
Guest House Oliver, 41GEL
https://www.booking.com/hotel/ge/guest-house-oliver.en-gb.html
Paní byla překvapená, co je to za zákazníky, ale bez řečí nám připravila pokoj – dali jsme jí čas a obešli vesnici. Později jsem zjistil, že překvapení bylo na místě – omylem jsem udělal rezervaci o den později..
Kousek od Olivera je Hotel Koshki, mezi 14:00 – 15:30 jsme tam “čekali” na přípravu pokoje. U stolu seděla parta Čechů co vyrazili na týden do Gruzie s cestovkou, druhý den se vraceli přes Batumi do Kutaisi a domů. V družné diskusi padla nabídka jet s nimi ráno do Mestie (na jejich cestě do Batumi), mají dvě auta a je jich osm, dva se vejdou. Protože se počasí plánovaně pokazilo a nemělo se to dva dny zlepšit, rádi jsme nabídku přijali.
Odpoledne jsme se ubytovali, došel jsem vedle do marketu pořídit nějaké zásoby. Naporoučel jsem si za mnoho desítek Lari, v peněžence jsem měl dvacku.. a bankomat v Ushguli není.. Nakonec je řešení snadné – platit v eurech, přepočet není o mnoho horší než v bance (50EUR=135GEL)
Večer jsme se vydali za našimi “cestovkáři” domluvit zítřejší odjezd. Cesou jsme udělali prohlídku Ushguli (tvrz Lamaria, staré Ushguli, věž Queen Tamar), skončili jsme v hotýlku kde bydleli. Tam nebyli, místní restaurace držela smutek a vyhnali nás. Po drobných komplikacích jsme je našli někde ve vsi (nenašli otevřený bar, všichni drželi smutek), domluvili zítřejší straz a vrátili se do hotelu Koshki (Koshki jsou ty gruzínské věže) – tam smutek nedrželi a dali jsme si večeři – opět s českou partičkou na poznávačce Gruzie.. V půl jedenácté jsme byli v lůžku
Ushguli
10.7. pondělí
Ráno paní domácí otevřela svůj bufet vedle domu, připravila nám dvě omelety s kávou. Před devátou jsme se přesunuli k věži Queen Tamar kde jsme nasedli do vozů a odjeli směr Mestia. Cesta se drobně zkomplikovala po půl hodině – v úseku, kde se s bídou dvě auta vyhnou a staví se tam nová silnice jsme píchli a začala akce “vyměň kolo u auta které neznáš” – za hustého deště na rozblácené cestě – to byl koncert našeho týmu s pomocí místních cestářů a do hodiny už jsme zase odjížděli. Cestou ještě (pro nás) proběhla zastávka u věže, focení a blbnutí. A Jolka si ve voze dohodla se “spolusedící” Luckou, že může do Prahy k ní do školy nastoupit a od srpna učit.. to mě trochu zatrnulo..
Výměna kola
V Mestii jsme byli v poledne, přestávka v “oblíbené” hospodě Vichnashi 12:00 – 14:00 a přesun na ubytování
Ubytování
Mushkudiani Manor, Avtandil Khergiani Street 10, 36GEL
https://www.booking.com/hotel/ge/mushkudiani-manor.html
večer od 19:00 návštěva “kina”, film Dede (“movie from Usghuli”), 20GEL/os,
Po návratu jsme na terase vedli delší hovor s dvojicí mladých Rusů, kteří nic neponechali náhodě a přemístili se pro jistotu na delší čas za hranice Ruska. Jejich “vnitřní pas” je pustí na rok i do Gruzie, internet funguje a naučili jsme se za kovidu pracovat vzdáleně – nutně to nemusí být ve stejném státě, kde sídlí zaměstnavatel.
11.7. úterý
Ráno jsme vstali do nevlídného počasí, zkusili vyjednat přespání ještě jednu noc – předešlý večer mi to majitel přislíbil – ale bohužel už byl pokoj zarezervovaný. Domluvili jsme aspoň možnost nechání batohů na baráku a proběhla prohlídka Mestie – Svaneti Museum s anglickým výkladem, pro Jolku to průvodkyně ještě zopakovala rusky. Muzeum je dům, kde bydlela celá rodina – 20 lidí spalo v patře na prknech a pod nimi přebývaly krávy. Součástí je prohlídka věže, trochu adrenalin, ne všechno působí opraveným dojmem, ale zážitek silný.
Svaneti Museum
Cestou zpět jsme se stavili v malém bufetu na oběd – každý si dal svoje Kačapuri Adjaruli – porce pro dva.. takové množství čerstvého sýra, placky se skoro syrovým vajíčkem jsem najednou asi nikdy nesněd.. dlouho jsme na to vzpomínali..
Kolem půl čtvrté jsme si vyzvedli batohy a vydali se z Mestie směrem k výchozímu bodu na další trek – přes vrch Guli do Mezeri. Původní nápad byl dojít z Lenjeri kolem říčky Pushkueri k tábořišti – počasí ale slibovalo na večer a noc nevlídno. Pohledali jsme na Bookingu a našli lepší místo – spaní pod střechou v posteli..
Ubytování
Guesthouse Shkhelda, Rustaveli Street #6, 43GEL
https://www.booking.com/hotel/ge/guesthouse-shkhelda.html
Vrátil jsem se do Mestie pro pivo a sušenky a večer nám na terase pěkně utekl.
12.7. středa
Lenjeri – Nesguni – Guli (2926) – Guli Pass (2947) – Gul Church of the Archangel
17.9km 1600/1040 11:00
https://en.mapy.cz/s/cobasuveke
Ráno v devět už bylo počasí výrazně lepší, slunce svítilo a po dešti se příjemně ochladilo – na trek s převýšením 1500 metrů ideální. První část je po silnici do malé vesničky Nesguni, tam začíná neznačená cesta do kopce stezkami pro krávy a neprostupnými lesíky na prašnou cestu vedoucí z Lemsie vzhůru. Cesta usilovně stoupá až do sedla pod vrchol Guli, pak následuje ostrý výstup po hraně a kamenném moři na vrchol Guli (2926m). Z vrcholu je krásný výhled na okolní zasněžené hory v čele s Ušbou.
Ušba z vrcholu Guli
Ani na vrcholu ještě nebylo vyhráno – čekal nás krátký sestup do sedla s křížením s cestou z Mestie a pak 200m výstup na Guli Pass (2954m), pak už cesta klesá po loukách mezi kravami do Mazeri.
Guli z Guli Pass
Na cestě jsme potkali staršího místního pána s osedlaným koněm, odmítli jsme naložení batohů a i svezení. Nabídnul nám ubytování ve svém hotýlku “Grand Hotel Ushba”, neprozřetelně jsme slíbili, že se tam druhý den zastavíme a ubytujeme a kamarádsky jsme se rozloučili. Po chvíli jsme došli na plánované místo přespání – k rozbitému kostelíku “Gul Church of the Archangel”, tam už bylo obsazeno partičkou (hodně) mladých Rusů a Bělorusů, s kterými bychom asi společnou řeč nenašli. Místo pro stan jsme zvolili o kousek níž s nádherným výhledem na vodopád a Ušbu.
Ušba od stanu
Večer se výrazně ochladilo, jedenáct hodin náročné cesty udělalo svoje a šli jsme brzo spát. Před spaním jsem zkontroloval co jsme to vlastně slíbili – pokoj v hotýlku starého pána vycházel na 195 Lari – to je trochu jiná kategorie – tak jsem objednal jiný za 34..
13.7. čtvrtek
Gul Church of the Archangel – Mazeri – Hikers Inn – Shdugra waterfall – Hikers Inn – Mazeri
20.4 610/900 9:00
https://en.mapy.cz/s/revunozamo
Ráno jsme brzo vstali, uvařili kávu, nechali oschnout stan a vyrazili do Mazeri. Po chvíli jsme potkali pána s koněm – vyrazil pro nás ať se nenosíme s batohy.. Čekal nás nevděčný úkol mu odmítnout jeho nabídku ubytování, sice nakonec slevil až na 70 Lari, ale ani pak jsme se nedohodli. Pán už náš kamarád není, urazil se a odešel.
Před polednem jsme došli do Mazeri, našli penzion a ubytovali se
Ubytování
Iason Guest House in Mazeri, Becho Mazeri, 34GEL, včetně snídaně
http://booking.com/hotel/ge/iason.html
Odpoledne, v půl třetí, jsme vyšli na tůru k vodopádu (“Shdugra waterfall”) a ledovci (“Ushba glacier”). První část (3km) – je po cestě, za mostem přes řeku Dorla je areál “Hikers Inn” se stánky, posezením a dalšími atrakcemi. Po občerstvení začalo stoupání kolem řeky až k mostu, pak daší stoupání k vodopádu. Po důkladné prohlídce vodopádů a zhodnocení vlastních sil padlo rozhodnutí si dalších 400 výškových metrů k ledovci odpustit a vrátit se zpátky. U paní domácí jsme dohodli večeři na sedmou, to se stihnout nedalo.
Shdugra waterfall
Zpáteční cestu jsme přerušili u Hikers Inn, před sedmou jsem byli zpátky. Večeře byla dobrá – kombinace grilovaného masa a zeleninového salátu. Zajímavostí bylo zase placení – ubytování i se snídaní bylo za pár Lari, poměrně skromná večeře byla pro dva za padesát..
Začali jsme se shánět po otevřeném obchodě – čekaly nás dva dny v pustině – v Mazeri žádný obchod nebyl, tak nám paní domácí domluvila, že nám dcera cestou z Mestie nakoupí. Objednali jsme si chleba, masovou konzervu, cigarety, na večer pár piv. Naší objednávku čači v obchodě paní domácí nahradila za čaču vlastní – slušnost nám velela jí nedmítnout a nebyla to dobrá volba. Její čača byla pálenka z jablek, chutí nic moc, ale aspoň vydržela delší dobu.. Pak ještě přijela “pojízdná prodejna zeleniny”, obstarali jsme si dvě asi půlkilová rajčata, větší okurku a pár rynglí – dohromady asi dvě kila. Společně s kilovou konzervou, chlebem a vodou se váha batohu slušně zvýšila
14.7. pátek
Ráno jsme po osmé posnídali (naše “oblíbené” kačapuri), pobalili a kolem půl desáté vyrazili na protější vrch Mazeri (2282m) s jezerem a vyhlídkou. Cesta začíná po silnici směrem k vodopádu, přes most kolem hotelu “Grand Hotel Ushba” (tam jsem se dělali neviditelní) do vísky Tvebishi. Pak se začne ostře stoupat po louce a lesem, pokračuje to širokou lesní cestou na rozcestí ve výšce asi 1900m. Tam začíná další výstup lesními serpentýnami až na louku k vrchu Mazeri. Výhledy zase nádherné, jezero sice neláká ke koupání, ale odrazy hor jsou v něm pohledné.
Hory z vrchu Mazeri
Dál cesta pokračuje mírným ale vytrvalým stoupáním k průsmyku Bak Pass (2421m). Následuje dlouhé klesání směrem k Etseri. Místo na spaní jsme našli asi tři kilometry před vesnicí, protože se blížilo zahánění krav z okolních pastvin, se stavěním stanu jsme vyčkali. Mezitím jsme otevřeli a snědli konzervu a zeleninu ze zásob z batohu. Po chvíli ze přes naše tábořiště vracely domů krávy, naše vyhlídnuté místo si oblíbily a znečistily.. tak jsme si museli najít místo kousek vedle – taky hezké..
15.7. sobota
Pátek byl vyhrazený k přesunu k moři – ráno jsme uvařili kávu ze zbytku vody, usušili a pobalili, po půl deváté vyrazili k Etseri. Ve vsi na nás vykouknul obchůdek s posezením – Hanmer Guest House – proběhla ranní káva, dopolední pivko, dokoupili jsme vody a drobné pamlsky a došli k silnici na stop. Po necelé hodince nám zastavil německý pár v obytném voze – na cestách byli už třetí měsíc a další dva je čekaly – a dovezli nás z hor až do městečka Jvari (65km, 2h). Po půl hodině strávené v bufetu přijela maršrutka do Zugdidi (30km, 50m). V Zugdidi se nás ujal místní kluk a odved k nádraží, odkud jela za pár minut další maršrutka do Batumi (110km, 2h40m). Ubytování jsme měli pár kilometrů před Batumi v Makhinjauri, řidič nám zastavil, kde bylo potřeba a my se šli ubytovat. Chtěli jsem pobýt dva dny, místní hoteliér nám to večer přislíbil – a jak bylo zvykem, ráno bylo všechno jinak.
Ubytování
hotel niks, Tamar Mepe Avenue 26, 44GEL
https://www.booking.com/hotel/ge/nika-makhindzhauri.html
Navečer proběhla prohlídka moře s ochutnávkou domácí výborné čači v baru na pláži
16.7. neděle
Ráno, po telefonátu s hotelierem – který říkal, že náš pokoj na další noc je “samozřejmě” obsazený – jsem našli o kousek vedle další penzion a vyrazili se ubytovat
Ubytování
House near The Black Sea, Tamar Mepe avenue IV alley 2, 38GEL
http://booking.com/hotel/ge/house-near-the-black-sea.html
Po vybalení a popovídání s upovídanou paní domácí jsme se vydali na zastávku, za chvíli přijela maršrutka do Batumi (30min, 0.7GEL/os). Prohlídka Batumi, večeře a Kubdari, zpátky jsme jeli městským autobusem – jiný nejel – tam se jízdné platí nějakou speciální kartou, tak jsme jeli zadarmo..
17.7. pondělí
Dopoledne u moře, přesun na vlakové nádraží. Lístek na vlak do Kutaisi se nám koupit nepodařilo, přejeli jsme maršrutkou na autobusové nádraží do Batumi. Návštěva tržiště, po půlhodině na nádraží jel bus do Kutaisi (130km, 2h15m, 20GEL/os). Ve čtyři v Kutaisi, kousek k ubytování. V noci v Kutaisi byla velká bořka, tak v hotýlku nešla elektrika a netekla voda. Nechali jsem si tam batohy a vyrazili na obhlídku města.
Lanovka na ??
18.7. úterý
Ráno na autobusové nádraží, maršrutkou na letiště (5GEL/os). V půl jedné odlet, v Katowicích ve tři. Bus do centra (40km, 1h, 6.6PLZ/os), vlakem do Prahy a Brna (doplnit)